Jsme malá rodinná chovatelská stanice na Moravě ve Zlínském kraji a zabýváme se chovem labradorského retrievera. U nás nenajdete velké množstí psů. Máme a vždy budeme mít jen tolik pejsků, kterým se budeme moci naplno věnovat. Naše labradoří holky žijí s námi v domě. Dostávají od kvalitního krmení přes pravidelné procházky a výcik až po moře lásky, kterou nám mnohonásobně vrací.

Naším přáním je, aby pejsci u nás prožili veselý, dlouhý a aktivní život.

Fotky ze života naší chovatelské stanice ZDE

Jak to začalo...

V červnu 2000 si manžel po pěčlivém zvážení a výběru chovatelské stanice přivezl domů dvouměsíční fenečku Easy z Kraje bez stínů, kterou pojmenovali "Ejsinka". Ejsinka byla kouzelné stvoření s typickou labradoří povahou a jak se později ukázalo i správným exteriérem a pracovními vlohami. Přes to, že manžel o výcviku nic moc nevěděl, Ejsinku vycvičil a následně úspěšně složili zkoušku OVVR v I. ceně. Ostatní podmínky chovnosti Ejsinka měla také splněny a tak byla uchovněna a v roce 2004 odchovala svůj vrh "A" na manželovu chovatelskou stanici Black and White Rainbou. 

V roce 2007 jsme se rozhodli, že bychom si z Ejsinčiného druhého a posledního vrhu chtěli nechat štěňátko. Po těžkém porodu vrhu "B" se narodila jen černá fenečka a tak bylo rozhodnuto. Dostala jméno Bonie a od začátku nám dělala jen samou radost. Z milého akčního štěňátka vyrostla krásná psí slečna se skvělými zdravotními výsledky. Úspěchy na výstavách a zkouškách jen potvrdily její kvality. V tu dobu jsme řešili s plemennou knihou opravu názvu naší chovatelské stanice. Administrativním nedopatřením tam bylo jedno písmeno špatně. Bohužel k domluvě nedošlo a tak jsem v roce 2010 založila chovatelskou stanici z Černobílé Duhy. Bonýška byla uchovněna a její štěňátka už byly odchovány pod CHS z Černobílé Duhy.

 Věděli jsme, že i po Bonýšce si budeme chtít jednou nechat štěňátko, ale netušili jsme, že to bude tak rychle. V létě 2010 se narodilo ve vrhu "A" sedm štěňátek. Jedna fenečka nás tolik okouzlila, že jsme si ji nechali a pojmenovali ji "Šerynka". Po své mamince a babičce zdědila skvělou povahu a i se vším ostatním se vydala v Bonýščiných šlépějích. Šerynka má skvělé pracovní vlohy, což dokázala ve dvou letech složením všestranných zkoušek. Naše CHS se aktivně věnuje loveckému výcviku, který pejsky moc baví. Naše fenky se pyšní loveckou upotřebitelností i tituly "U". Pomoc s výcvikem stejně jako ostatní poradenství týkající se chovu nabízíme i majitelům našich štěňátek.

V létě 2012 nás navždy opustila naše milovaná Ejsinka a na Silvestra se po náročném porodu ve vrhu "C" narodila úžasná a jediná holčička Čelsinka. Lepší vykročení do roku 2013 jsme si nemohli přát a od začátku bylo jasné, že je naše. Tahle divoženka mi při výcviku dala zabrat, ale stonásobně všechno vrátila. Na honech to byl vždy koncert a má hrdost nebrala konce. I na výstavách byla velmi úspěšná, ale nejúžasnější na Čelsince byla její povaha. Vyrovnanějšího psa jsem nepotkala a myslím, že už nikdy nepotkám. Její vyjímečnost slovy nejde vyjádřit a bylo brzy jasné, že budeme chtít pokračovat v této linii a nechat si její holčičku. To se nám splnilo v červnu 2019. Narodila se třetí a poslední Čelsinky "H" štěňátka  a mezi nimi naše další úžasnice.

Hermiona, neboli naše láska Miunka. Po své mamince zdědila výraz i povahu a lovecké vlohy povýšila neskutečným způsobem. Ráda bych řekla, že jsem ji něco učila, ale moje stopa tady je téměř bezvýznamná. Dá se říct, že Miu učila mě. Chvíle s ní v tréninku nebo na zkouškách patří k nezapomenutelným. Bohužel zima roku 2020 a následující jaro nás opustily Čelsinka i Bonýška. A protože Miu je hodně hravá v jakémkoli věku, potřebovala parťačku. Mezi jejími prvními "CH" štěňátky se narodila jediná holčička a blondýnka. A bylo zase jasno.

Čikinka si vzala od každého předka něco. Od Ejsinky barvu, Bonýšky empatii, Čelsičky krásu a od Miunky vlohy. To vše obohatila velkou energií a vnitřním klidem zároveň. A má zvláštní vlastnost, že úplně vždycky spí na totálního roztomilouše. Je to náš blonďatý anděl a my máme doma zase černobílou duhu :) Čiki nám toho dává tolik, ale nic není dokonalé. Díky své jemnější povaze si nevydrží s maminkou hrát moc dlouho. A tak Miu stále potřebuje parťačku. 

A dočkala se u svých posledních "J" dráčků v květnu 2025. Holčičky se narodily čtyři a my vybrali tu, která si s maminkou nejvíc a nejdrzeji hraje. Miu má ráda, když si z ní "soupeř" nesedne na zadek. A to je Jazzynka. Od malinka mámě nic nedarovala. Holky si výborně rozumí a řádně si spolu vyhrají. Jazzy je stále štěňátko, ale od mala ukazuje skvělé lovecké vlohy a vélikou chuť do práce. A taky je krásná :)

Závěrem objasním název naší chovatelské stanice. Že chováme už jen žluté a černé labradory je jen náhoda, kterou vymyslel život sám. Původní myšlenka ..... Pes sice vidí černobíle, ale u nás má duhový život :)

Když jsme u těch náhod .... Není moc slov v češtině, které by začínaly na ŠŤ. Například štěně a štěstí. A trocha angličtiny puppy a happy :)

Naše lásky jaro 2026